Návrat ke kořenům

Už to bude asi rok, co jsem napsal svůj poslední článek na minulý blog. Od té doby uběhla dlouhá doba a stala se spousta věcí, tak jak to už bývá, člověk dojde časem k určitému poznání, že řada věcí, co mu přišla v určitém období dětinská ,je ta, která ho ve skutečnosti skutečně baví a k takovému poznání jsem došel i já, a tak jsem si řekl i já, že mě vlastně hrozně bavilo dělit se o každodenní postřehy a zadiskutovat o nich s jinými lidmi. Proto jsem založil blog, kde budu nepravidelně přispívat. Omluvte případné gramatické chyby, občas jsem celkem grafoman, až překvapím sám sebe.

Hned dneska jsme měli zajímavou přednášku na škole v rámci hostů a dorazil Zděněk Pohlreich. Dost mě zajímalo, o čem vlastně bude přednášet na ekonomické škole.  Ale koneckonců je to i úspěšný byznysmen, a protože patřím mezi tu skupinu “snílků“, snících o vlastní restauraci, o kterých mistr řekl, že by na gastronomii měli koukat jenom v televizi, tak jsem byl zvědav, co nám poradí. Navíc rád vařím, ikdyž s různými výsledky, takže jsem byl opravdu zvědav.

Autogram od mistra :)

Nakonec přednáška fungovala na principu otázek, které dávala profesorka Pohlreichovi a osazenstvo se později přidalo. Nebudu vás zatěžovat hromadou informací, ale docela mě pobavila informace, že na milion obyvatel v Praze existuje 11 tisíc stravovacích zařízen. To je neuvěřitelný počet. Kuchaři jsou normálně vyučování podle kuchařek z 50 let a že skoro neexistuje restaurace, která by vařila pouze z českých potravin, protože to prostě není udržitelné. To jen na zamyšlení, jak na tom dnešní gastronomie je. Ano šéfe! také nebylo natáčeno z lásky k české gatronomii a snaze zlepšit jí, což je škoda. Pohlreich na mě působil jako nesmírně šikovný, milý a zábavný člověk, ale byla z něj cítit rezignace cokoliv zlepšit, ať už šlo o českou gastronomii či jiná společenská témata, což mi přijde škoda. J

No nebudu jenom negovat a postnu taky něco pro zasmání, ať zakončíte článek s úsměvem.

         

autor: Adam Pechar