Skvělý Street food festival a nájezd do Polska

Ráj všech gurmánů

Už je to nějaký ten pátek, co jsem napsal na blog, ale nějak jsem neměl potřebu sem určitou dobu přispívat. S příchodem podzimu se mi zase nalila nová krev do žil a připravil jsem si pro vás jeden článek. Tentokrát o již týden starém festivalu Street food festival a mém výletu do Polska, na rozsáhlé trhy kousek od hranic.

Protože mám opravdu rád jídlo a zároveň otevřené venkovní trhy, tak jsem spojil tyto moje dvě záliby a vydal se na Street food festival. :D Festival se konal na výstavišti v Holešovicích, které se stalo už poměrně populárním, při pořádání podobných festivalů. Před nedlouhou dobou jste zde mohli zase dorazit ochutnat nějakou dobrotu na Burger fest. Ten ale podle mě za Street food festivalem v kvalitě pokulhával.

Na jaře jsem byl na minulém ročníku festivalu, který se konal u klubu Cross a musím říct, že mě docela naštvalo, jak na sobě byly namačkané stánky s nikdy nekončícími frontami a malým výběrem jídel. Tentokrát se ale zklamání nekonalo a já měl možnost vidět spoustu jídel, na které byla radost se i jenom podívat.

Kdyby takový dobroty prodávali ve stáncích místo těch hnusnejch fast foodů :(

Bylo skutečně z čeho vybírat a festival nabízel bohatou nabídku kuchyní a jídel. Od různých exotických kuchyní z Asie, až přes tradiční palestinskou kuchyni až po veganskou a raw kuchyni. Nakonec jsme si kvůli tenkým finančním možnostem vybrali výborný palestinský falafel a nejlepší cupcake, který jsem v životě měl. Na cupcake můžete najít recept na blogu  Sugertown.Hodně lidí si sice stěžovalo na fronty, které nebyli oproti minule nějak drastické. A nikdo nemůže čekat na takovémto festivalu, že nebude na jídlo nějakou dobu čekat a jídlo stálo skutečně za to. Člověk hned objevil spoustu restaurací a kuchařů z Prahy o kterých by jinak nevěděl a mohl se pokochat řadou neotřelých gastronomických nápadů. Shrnuto a podtrženo se jednalo o opravdu povedený festival a všem hodoporučuji za půl roku navštívit. Kdo chce nasát atmosféru, tak mrkněte na tohle super video: :)

Nová celkem dobrá polská limonáda a to co zbylo z cupcaku, nevydržel jsem to před fotkou, sorry :D

Výlet k sousedům

Tenhle týden jsem mámě slíbil, že s ní zajedu do Polska na každoroční trhy kousek od českých hranic. Jedná se o opravdu velkou plochu plnou všelijakých stánků. Kde člověk dostane za velmi příznivé ceny spoustu druhů oblečení, jídel, koření a řadu dalších věcí. Člověk zde může zažít atmosféru, kterou v Praze skutečně nenajdete a kdo věří svým vyjednávacím schopnostem si může zkusit usmlouvat něco na sebe. Prodejci jsou naprogramovaní podobně jako obchodníci v arabských zemích, kde když nebudete smlouvat, bude se jednat o poloviční obchod. Usmlouvat lze hlavně oblečení na hodně příjemné ceny.

Jídlo mizelo rychlostí světla.

Na trhu bylo víc Čechů než Poláků :)

Kromě výborného polského křenu, ryb a sladkého, jsme nakoupili i spoustu dalších zbytečností na sebe a vyprázdnili si během dopoledne peněženku. Potom nezbývalo něž dát si typickou polskou klobásu protkanou bylinkami s pravím bílým chlebem a ostrou hořčicí.

Při konzumaci umřou 3 výživový poradci ze 4.

Na tuhle pěkně mastnou delikatesu ještě jejich místní pivo, které kupodivu nechutnalo jako patok , ale dalo se docela úspěšně pít. Možná to bylo žízní, ale docela jsem si tenhle kousek užil a pivo ve mně zmizelo během chvíle.

Jediná nevýhoda byla velká spousta lidí, která letos navštívila trh v posledních pěkných dnech. Přesto každému, kdo stojí zažít něco nového a zajímavého, doporučuji obě akce. :)

Naprosto retardovaný - konečně zajímavý český youtube blog

Dlouho jsem nepřidal článek, protože jsem chytil letní lenivost, popíjel drinky u moře a kolem mě tančili hula hula tanečnice. Ne kecám, pravda je jenom ta lenost. Nějak jsem si v klídku vegetil, poslouchal muziku, popíjel s přáteli, griloval, jezdil na vodě a vůbec užíval radosti léta. Každopádně jsem si řekl, že by byla škoda zase něco nesesmolit a zrovna mi padl do oka tady ten týpek, který se jmenuje Martin Rota. 

Jeff z Community by nesouhlasil :D

Nejdřív jsem se úplně náhodou dostal na jeho video o skepticismu a říkal jsem si, že je to ten druh týpka, který se jednoho dne zvedne ze židle a postřílí celou posluchárnu studentů filozofické fakulty i s profesorem. Ale jak jsem postupně sledoval jeho další a další videa, tak jsem si toho chlapíka opravdu oblíbil. Možná vypadá a má sbírku zbraní jako Ted Nugent, ale jedno se mu nedá upřít, má opravdu trefné a vtipné postřehy na všelijaká téma. Od vtipných naprostých kravin typu komentářů Jak sbalit holku či Elitářských Geeků až po zajímavá videa o Depresích či Agnosticích. Něco mi upřímně nesedlo, třeba video o Lhaní, ale málo komu se může líbit všechno. Ostatně jsou to jeho názory a proti tomu se nedá říct nic. Musím říct, že to je po dlouhé době první český blogger, který mě opravdu zaujmul

Každopádně mrkněte a sami si udělejte názor, jezdí po republice i s docela zajímavým projektem Geek road show, kde se snaží populárním způsobem seznámit lidi s vědou, takže pokud jste si v mládí hráli rádi s mladým chemikem, tak je to rozhodně něco pro vás.

Pokud se vám líbí nebo chcete vypadat cool, tak si můžete koupit i jeho tričko, ale protože nemá affilate odkazy a já bych z toho nic neměl, tak sem nehodím odkaz na shop.

Mám prostě rád chataření a malý města

Myslím, že jsem o tom psal už kdysi dávno na svůj starý blog, jak moc mě nabijí venkov a příroda. Teď mam skutečně na mysli, ty opravdu zapadlé, někde uprostřed polí a lesů.  Člověka to příjemně nakopne jen tak si lehnout na lehátko, otevřít si knížku, dát si vale a pročítat si novou knihu, kterou se vám povedlo splašit. Přitom popíjet pivečko, jezdit si na kole pro housky do nejbližší vesnice, chodit se koupat do bazénu nebo do jezera a večer grilovat. No prostě idylka a člověk ani nemusí vytáhnout paty z Čech.

Přestože učení jsem bohužel nemohl úplně opustit, protože mám nějaké resty na příští rok, tak je opravdu osvěžující zase zvolnit a užívat si flákání v přírodě. Samozřejmě k chataření patří i nějaká ta fyzická fuška na zahradě, sekání trávy a dříví apod. Asi nikomu se do toho příliš nechce, ale zjistil jsem, že když se do toho člověk dokope, tak to opravdu stojí za to.

Naše milovaná chata :)

 Za prve máte dobrý pocit z dobře vykonané práce, na chvíli vypnete myšlení a krásně se uvolníte a navíc si zlepšíte trochu fyzičku. Chápu, že většina lidí, kteří žiji v rodinných barácích, si teď říkají: „At si to zkusí dělat celý rok, když ho to tak baví, tak může zaskočit někdy u nás.“
Asi máte pravdu, že bych se na to koukal trochu jinak, rozhodně bych se nechtěl živit kopáním chodníků.  Přeci jenom jsem kluk z města, ale určitě si myslím, že každý člověk by si měl fyzicky zamakat.

Není nad domácky vypěstované plodiny :)

Ne nadarmo jsou Češi národ chatařů. Říkal jsem si, že tenhle trend bude postupně slábnout, jak se zlepšuje úroveň země a je možná svoboda cestování. Ale pořád je vidět, že tahle chalupářská tradice neslábne, Češi jsou prostě kutilové a všude v televizi vidíte pořady o kutilství a zahradním grilování v relativně dobrých 

časech.

Doporučená hudba k článku :D

Jinak jsem se nedávno dostal do Slaného a musím říct, že je to nádherné město.  Je plné úzkých uliček a má krásné náměstíčko s kašnou. Navíc mám prostě rád tu uloudanost malých měst, jak všichni všechny znají a klid panující ve městě. Možná si to maluji idealisticky, ale přijde mi to tak. Je to docela paradox, ale kdybyste se mě zeptali před 3 roky na ideální bydlení, asi bych vám řekl podkrovní byt s vysokými stropy v centru prahy, kde je ze střechy možnost výhledu a pokuřování a dneska bych se klidně stěhoval do baráčku na malé město. Zajímavé, jak se ty názory mění, asi už fotrovatím. No to snad nee v mích 21. :D

Slaný má naprosto krásné náměstíčko a úzké uličky.

Banán za milion – zajímavý počin, nebo honění ega?

Úvodem

Nedávno jsem brouzdal po internetu a narazil jsem náhodou na tuto knížku. Jedná se o zajímavý počin. Celá knížka je v podstatě postavená na tom, že nejlépe prodává váš příběh a , ať už prodáváte sebe nebo sekačky.

O co jde? 

Napsal ji jakýsi pan Tomáš Lukavec, o kterém jsem se po troše googlování dozvěděl, že je koučem a specializuje se na tvorbu Brandu (značky – jak vás lidé vnímají)a marketing. To by nebylo nic až tak neobvyklého, poslední dobou těchto lidí přibývá jak hub po dešti.  Vznikají stránky, pořádají se semináře a zakládají se stránky na Facebooku. Opravdu se lidé začínají daleko intenzivněji zajímat o osobní rozvoj. Ať už se jedná o duchovní literaturu či spíše materiálně zaměřené knihy, vždy jde o to samé, o zvýšení pocitu štěstí a naplněnosti v životě. Rozcházejí se pouze názory na to, co to štěstí je. Ať už se jedná o majetek, vysněnou práci či vnitřní klid. Nechci zabíhat do přílišných obecných frází, a tak přejdu rovnou k výše zmíněné knize. Jak říkám i já si rád přečtu zajímavou knihu o osobním rozvoji. Proto vzhledem k tomu, že daná publikace byla nabízená volně ke stažení po odevzdání svého e-mailu(nojo taky je ve mně trochu čecháčka :D), tak jsem si jí také nechal zaslat. Ebooky jsou ted celkově veliký boom a všichni vydávají publikace, které bohužel mnohdy nestojí za nic a čtenáře spíše znechutí, než aby ho nalákali k dalším produktům. Nicméně tato kniha mě poměrně zaujala.

Srdceryvný příběh na začátku

Celá kniha začíná srdceryvným příběhem o introvertním chlapci z chudé rodiny, který se postupně vypracoval a dostal se na VŠ, kde si uvědomil, že mu škola v podstatě víc bere než dává a rozhodl se změnit svůj život. Osvícení se místo do Indie vypravit hledat do New Yorku, aby zjistil, co se životem. Zde dlouho pobýval ve velice špatných podmínkách a zmítající se v depresích, až se jednou dostal do místní chudinské knihovny, kde začal číst. Dostal se z nejhoršího a začal se postupně živit, tím, co ho baví. V podstatě ne neobvyklí příběh, který by se jistě dobře hodil jako předloha pro Hollywoodský film, nicméně se dostal k poměrně zajímavému poznání.V druhé části knihy rozepisuje svůj koncept Banánů a předkládá své myšlenky. V nich určitě s autorem souhlasím v řadě současných omylů typu: vše je o kontaktech, vysoká škola vás učiní odborníkem a nejdůležitější je vzhled a extrovertní vystupování. Ano všechny zmíněné věci mají svojí váhu, ale spíše pro začáteční kontaktáž a start. Pokud ale neukážete něco víc, tak naprosto nikoho nezajímáte. K čemu vám je charismatický účetní, se kterým je sranda a má červený diplom, když vám totálně zpřehází účty a udělá chaos v papírech. Takového člověka možná rádi pozvete na svou party, ale rozhodně ho dlouhodobě nezaměstnáte.  

Jste Banán nebo Nebanán?¨

Kniha pokračuje a nastiňuje hlavní myšlenku, že většina úspěšných lidí zaprvé využila toho, na co mají opravdu talent, zadruhé byly pozorní a využili vždy situace, která se jim naskýtala, místo aby hledali ideální čas a podmínky a zatřetí je ona práce bavila. A tím se dostáváme k jádru věci. Tak kdo je to tedy ten Banán a Nebanán. Ono heslo Banán má návaznost na frontu na banány, která se za komunistů čekala před zelinářstvím. Má nastiňovat čekání v pohodlné nespokojenosti a zajetých kolejích a čekání na úspěch.
Děláte, to co se od vás očekává a doufáte, že dostanete taky ten svůj banán. Banán je člověk, který žije v ušlapaném ideálu součastnoti a zajímá se především o vnější motivaci, o které si myslí, že ho dovede k radosti. Nahánějí tituly, peníze, ženy apod. Snaží se současně držet zajetých pořádků. Typickými hesly jsou: „Nejdřív práce a potom zábava.“  Neustále se řídí podle nějakého plánu, řeší co si jiní myslí, často bývají až chorobně soutěživý a snaží se být bohatí a „za vodou.“ (Tím nevybízí k žádné askezi a nezbrojí proti penězům).  Když se nakonec náhodou k oněm penězům dostane, vlastně neví, co s nimi má dělat. A už si nic nemůže nalhávat. Kdo je tedy ten Nebanán? Podle knihy člověk, který se věnuje opravdu práci, která ho baví a vidí v ní smysl. To vede poté k tomu, že v ní  dosahují kvalitních výsledků a jsou i dlouhodobé spokojení. Proč je tolik chudých malířů či duchovních lidí spokojených a proč tolik bohatých celebrit, které mají “všechno“, páchá sebevraždu? Banáni necítí potřebu úspěchu, ale prostě dělají, co je baví a k čemu mají blízko. Úspěch často přijde sám, ale není primárním hnacím motorem.  V podstatě Banáni se snaží dokázat, že něčím jsou, snaží se cokoliv hromadit a nesnášejí změny. Nebanáni prostě jen tak plují životem a využívají příležitostí, které jim život nabízí a jsou zároveň připravení, kdykoliv opustit věci a situace, které jim přichází do života bez sentimentu.

Co je tedy osobní značka? 

Podle knihy je to vaše alter ego, vaše dovednosti, schopnosti, názory a přesvědčení. Je to jakési vaše osobní know how a intuice, které si budujete celý život. Buddhisté by asi řekli, že je to vaše Ego, kterého se máte co nejrychleji vzdát. Občas se mi opravdu nelíbí, jak autor příliš staví na železném přesvědčení, že jsme odlišní.  Ano je dobré jít svou vlastní cestou a nekopírovat jiné, každý máme svůj životní příběh.  Někdy je na můj vkus cítit až přehnaná sebedůvěra a chuť ukázat svou absolutní pravdu.

Závěrem 

 Celkově využívá příběhů a kniha je opravdu velmi čtivá, je vidět, že autor se komunikací živí. Dokáže udržte váš zájem celou dobu. Nicméně se obávám, že bude problém knihu pochopit pro lidi, kteří se už trochu o osobní rozvoj nezajímají a „nemají načteno“. Většina myšlenek knihy už byla někde zmíněna, přesto nám ebook prezentuje ucelenou formou poměrně slušné informace. Proto až na mírný nádech narcismus nemám víceméně co knize vytknout. Přečtěte si sami a posuďte. Autor má také svůj web, kde pravidelně dělá rozhovory se zajímavý osobnostmi.  A určitě řada jeho postředu stoji za zamyšlení.

Odkaz ke stažení

Můj top 3 oblíbených post-apokalyptických seriálů, které vás nenechají chladnými.

Dneska jsem si pro vás připravil můj top 3 oblíbených post-apo seriálů. Mám tuhle tématiku moc rád. Nejvíc mě tedy baví zombie post-apokalyptické seriály a dále seriály, kde dojde k zániku světa bez  mystického přičinění. Opravdu mě moc nebaví seriály z temné budoucnosti, kde vystupuje magie nebo UFO. Možná časem změním názor, ale většinou mi to přijde blbě zpracované a postavy se chovají dost nesmyslně. No pustíme se do mého výběru, třeba zde naleznete typ, jak v pomalu končícím zkouškovém strávit čas poté, co vyčerpáni z učení padnete na postel.

3)   Walking Dead

Dobře, asi každý tenhle seriál z USA zná, ale třeba se najde i někdo kdo o tomhle notoricky známém zombie seriálu neslyšel. Zpracování profilů a životů postav je opravdu precizní, navíc jejich charaktery se skutečně vyvíjejí, ať už se ze šedé neurčité masky moderního člověka posouvají spíše ke kladnému nebo zápornému hrdinovy. To ale rozhodně neznamená, že by byly postavy černobíle. Opravdu se jedná o hodně zajímavou podívanou, hlavně v prvních sériích, poté kvalita bohužel citelně klesá. Přiznám se, že od vegetování skupiny hlavních postav ve věznici jsem se koukal na další díly spíše ze setrvačnosti. A poslední sérii jsem vůbec neviděl. Teď si asi říkáte, proč nám doporučuje seriál, který ani sám nedokoukal do konce. No odpověď je prostá, první dvě série jsou opravdu jízda a mě se konečně splnil sen, vidět uceleně příběhy lidí těsně po zombie apokalyptické katastrofě, jak se potýkají s problémy všeho druhu. Vše je daleko více rozebrané do hloubky než ve filmech. Jak si shánějí potraviny, jak utíkají, jak se učí bojovat se zombiemi i jinými skupinami přeživších. Bohužel v druhé půlce seriálu se na můj vkus začnou témata příliš opakovat, ale tak už to bohužel s úspěšnými seriály často bývá. Každopádně pokud máte rádi zombie horrory a lidská dramata, tak doporučuji. Naopak seriál není nic pro lehčí povahy.

Jo hlavním hrdinou je drsný šerif, jak to má ve správném post-apo být.

2)  Dead Set

K tomuhle seriálu jsem se dostal úplnou náhodou kdysi na csfd, kdy jsem procházel obdobím Zombie filmů a seriálů a hltal vše s touto tématikou. Byl jsem k seriálu poměrně skeptický, ale skutečně mě nadchnul a já sjel těch 5 dílů (první 45 minut a zbylé 4 po 25 minutách) jako nic. Dalo by se říct, že se jedná délkou spíše o dlouhý film, ale udělaný je spíše seriálovou formou.  Jak už jste z výše psaného asi pochopili, jedná se o zombie horror. Tvůrci jsou tentokrát z Velké Británie a děj se odehrává ve vile, kde se natáčí reality show Velký Bratr. V době tohoto natáčení se stane ve světě zombie apokalypsa a celá civilizace se ocitá v temnotách. Samozřejmě se nějaký ten zatoulaný raněný uprchlík dostane i ke štábu a jak to tak v zombie filmech bývá podá si celý štáb. Obyvatelé vili si zatím pochrupávají zeleninové saláty a řeší plytká dramata, aniž by věděli, co se za kamerami odehrává. Jak se z téhle polízanice ona parta z vily dostane, uvidíte sami.

1          

Jo kdyby dávali na Nově takovéhle show, tak by se člověk snad i díval.

           1)      Jericho

Většině lidí asi neznámý a hodně podceňovaný seriál. Co se stane, když žijete v malém městečku v Americe relativně spokojený život a zčistajasna vám bouchne raketa skoro u nosu. Najednou nemáte spojení, dochází elektřina a jste odříznutý od světa. To zjistí obyvatelé právě Jericha. Nevím jestli tvůrci zvolili schválně název města podle vzoru z Bible, každopádně se jim povedl hodně povedený seriál. Možná tam neumře tolik lidí jako ve Walking Dead a neužijete si tolik smíchu jako u Dead Set. Za to se vám naskýtá zajímavý pohled na lidská dramata, které vznikají ve městě. Vše se hroutí a vedení města se snaží udržet jakž takž pořádek. Do toho přicházejí problémy s potravinami. V druhé části se město dostává do konfliktu s jinými bojůvkami a o území se hlásí několik frakcí v USA. Opravdu zajímavý seriál, co by se stalo, kdyby se všechno v USA podělalo.  Hodně mi to připomíná mojí oblíbenou knížku Tma od Ondřeje Neffa, která vypráví o tom, co by se stalo v ČR v 90. Letech, kdyby se pohnuly zemské desky a přestala fungovat elektřina. Každopádně, abych se vrátil k seriálu, seriál dle mého nezaslouženě trochu zapadl a nedostalo se mu přílišného ohlasu. Přesto jsem si ho zamiloval a můžu ho vřele doporučit.

Určitě se najde víc zajímavých seriálů, které znám a i řada těch které neznám. Budu rád, když mi dáte typ. Nakonec vám dám ještě jeden anty-typ. Nedoporučuji zkoušet seriál Revolution. Jedná se o seriál, který se zaobírá tématem, co by se stalo, kdyby v USA přestala fungovat elektřina. Zpracování ani příběh nic moc, postavy těžko uvěřitelné, navíc je celý seriál protkaný řadou nesmyslů a klišé. Opravdu si umím představit jedinou fanouškovskou základnu někde mezi čtenáři dětské fantasy.

Tady máte ještě jedno video pro lepší spánek, reklama na novou sérii Walking Dead v New Yourku

No to bude dnes asi vše, tak přeji hezký zbytek večera. J

6 způsobů, které mi pomáhají přežít zkouškové a zbavit se stresu.

Řada z vás má zkouškové asi už za sebou, ale nemalí počet má ještě některé zkoušky před sebou, tak jako já. Jak už to bývá, s podobným obdobím vyvstává také plno stresu, probdělých nocí, vypitých kafí, vykouřených cigaret (čest těm, kteří tyto dva jedy nepožívají, já už mezi ně rok a půl taky patřím). Řekl jsem si, že po minulém článku na zamyšlení přijdu s něčím praktickým, a tak jsem sepsal pár věcí, co mě osobně pomáhají zvládat náročná období.

Co mi pomáhá odbourávat stres:

1. Čaje – za poslední dva roky se ze mě stal velký milovník čajů a piji skoro všechny druhy. Moje doporučení zní: Kupte si zelený čaj na nakopnutí a meduňkový na uklidnění. Oboje je mnohem zdravější než kafe,  příjemně osvěží a nedehydruje. Zelený čaj doporučuji kupovat sypaný a meduňku klíďo v pytlíku. Jinak ještě např. heřmánek je naprosto super po prokalené noci, protože pročišťuje játra a žaludek a udělá vám dobře.
2. Asi nemá cenu zmiňovat sport. Mně pomáhá běhání, nohejbal a řada dalších sportů. Nejlepší je když vás baví, hrajete ho spíš pro zábavu než soutěžně a lepší je podle mě když je alespoň trochu aerobní. Krásně si prokrvíte tělo, uvolníte stres a nakopnete mozek dopaminem a dalšími užitečnými látkami.
3. Procházka – Mě pomáhá, když se během učení jdu třeba projít, nakoupit nebo s košem. Pár minutová procházka mi pomůže zregenerovat a doplnit síly. Navíc jste na sluníčku a to vás taky nabije a dodá lepší náladu. Já třeba když můžu, tak se jdu s učebnicí učit někam do parku na lavičku nebo do trávy.
4. Dále co mě osobně pomáhá jak během zkouškového nebo i těsně před zkouškou jsou různá dechová cvičení. Např. si lehnete na zem (můžete i sedět, akorát se nehýbejte). Zavřete oči a postupně si říkejte v duchu a uvědomujte, jak vám těžkou končetiny a postupně celé tělo. Vnímejte, jak se vám uvolňují svaly a nervy a mizí napětí. Soustřeďte se na dlouhý nádech a výdech. Můžete si je počítat do deseti. Snažte se namyslet na nic jiného a opravdu se na to soustředit.
5. Udělejte si alespoň přibližný plán rozpracovaný na dny. Rozkouskujte si na učení na menší části. To dává větší šanci, že se do úkolu opravdu pustíte, snižuje míru stresu, navíc si na konci dne můžete říct, že to svoje jste si sfoukli a nemáte špatné svědomí, když náhodou zkoušku nedáte. Doporučuju si dávat 20% časovou rezervu, protože někdy se vám stane, že budete muset něco zařizovat, jindy toho neuděláte tolik apod. Buďte k sobě upřímní a nedávejte si toho na sebe ze začátku příliš, jinak se na to zase vyprdnete. Pokud má někdo problém s Prokrastinací, tak s klidným svědomím vám můžu doporučit knihu Konec prokrastinace.
6. Doporučuji se taky vyspat každý den těch 6-8 hodin, jinak vím z vlastní zkušenosti, že je docela zahul nastartovat se a já osobně, pak nikdy nejsem tak produktivní. Dobrá je i krátká rozcvička po ránu a večer před spaním – ať už se jedná o cviky z tělocviku nebo o jógu, zkvalitní to spánek a doplnění energie.

Doufám, že ve vás obrázek nevyvolává přílišnou úzkost :D

Závěrem

Naopak doporučuji se vyhnout kouření a většímu množství kafe, které únavu a stres sice zakryje, ale o to horší je potom návrat, když skončí účinky. Sám mám vlastní zkušenost ze začátku prváku, kdy jsem kafe konzumoval poměrně značně a jednou jsem se ve 3 hodiny vzbudil s bušením srdcem a pocitem, že mám asi infarkt. :D Dobrá náhražka je třeba melta, která chutná opravdu super a nemá nežádoucí účinky kofe-inu, přesto vás nakopne. Doba učení na zkoušky má i svoje pozitiva, např. si uklidíte pokoj, vytřídíte složky na Pc, přeskládáte knihovnu, objevíte nová videa o žonglování lachtanů a dokoukáte poslední série oblíbených seriálu. Přeju všem hodně štěstí při zkouškovém a přežijte ve zdraví. 

Zenový příběh - Cesta

Zen a ko-any

Poslední dobou se zajímám o Zen Buddhismus a velmi se mi líbila kniha s krátkými příběhy, kterým se říká ko-any. Jedná se o příběhy, které mají předat čtenářům moudrost této školy. Nevím jestli se vám to také stává, ale vždy když mi vyvstane nějaká otázka, tak narazím na knihu nebo článek co mi dá na ní odpověď. K jedné takové knize jsem se dostal úplnou náhodou asi před měsícem. Byly jsme tehdy s Martinem v levných knihách, kde občas člověk najde opravdové poklady. I tentokrát se poštěstilo. Kromě dvou fantasy knih jsem si odnášel i knihu: Oceán v kapce rosy od Henriho Brunela.

Když pominu moc hezkou ilustraci, tak do knihy je vybrána celá řada zajímavých a poučných příběhů, které člověka donutí k hlubokému zamyšlení, nad některými věcmi. Navíc jsou doprovázeny krátkými popisky a vysvětleními některých významů, jak je chápe autor. Vše však vysvětluje nenásilnou formou.

Připravil jsem si pro vás jako úryvek jeden krátký příběh, třeba vás zaujme. :)

Cesta

Dva mniši putují krajem. Za poslední tři dny potkali jen stařenku, která jim nabídla campu(druh obilných placek), ale ten skromný pokrm ze včerejška už dávno vytratili. Jsou hladoví a promrzlí. A ke všemu se spustil déšť! Mladší mnich se před ním snaží zachránit cípem svého roucha a starší mnich mlčky vykračuje dál. Stmívá se a na obzoru ani stopy po nějakém přístřešku, svatyni, poustevně nebo skromné chýši. Stezka, po které se ubírají, se ztrácí v nedohlednu mezi horami. Mladý učedník je u konce sil. A přitom ani nezní cíl jejich nekonečného putování. „ Klášter nemůže být daleko,“ pomyslí si, „snad už jsme blízko Kamakury. Jenže máme tam vůbec namířeno?“
Nedbaje přísného příkazu mlčení, odváží se zeptat představeného, který kráčí vpřed rovnoměrným krokem:
„Mistře, kam jdeme?“
„Už tam jsme.“ odpoví mistr.
„Chcete říct, že se blížíme cíli?“ naléhá mladý mnich.
„Už tam jsme. Tady a teď.“
Zmatený žák hledí na kamenitou stezku, která se ztrácí v mlze. Vzdálené hrozivé vrcholy hor se halí do tmy. Má strach, má hlad, je mu zima. A náhle mu svitne a on pochopí.
Vzpomněl si totiž na slova v klášteře často opakovaná: „Zen je cesta, která se před námi rozprostírá… Každý krok, který po té cestě ujdeme, má v sobě vděčnost. Přítomnost je život, je to oáza, je to nekonečno. Vychutnávej přítomnost, vždyť minulost je pryč a budoucnost je pouhý sen, jedině přítomnost je.“
V jedné staré básni stojí psáno:“ Když poprvé poznáte pravdu, vaše mysl se stane zářivou a jasnou jako měsíční paprsek.“
A mladý učedník, přemílaje všechny ty věci, pokračuje v cestě klidnou cestou.

Nádherná obálka knihy. :)